Už dávno není osobní blog jen deníček, kam si lidi píšou, co udělali za uplynulé období nebo co mají v plánu do budoucna.

Co je blog a blogování jsem dlouho neměla ani ponětí, s potěšením jsem jen brouzdala po internetu a nejčastěji jsem v různých serverech o vaření hledala zajímavé recepty a nápady na vaření. Mimochodem, když hledáte co je blog v anglicko-českém slovníku, nenajdete vůbec nic, existuje jen anglický výraz block pro slovo zápisník.

Nakupování v supermarketu mě moc nebaví. Vždy si většinou dopředu připravím seznam, vyberu co potřebuji, a navíc toho moc nekoupím. Jenom jeden je můj oblíbený supermarket, kde cesty pro nákupní vozík jsou dostatečně široké a výběr zboží a jeho aranžmá mě láká. Bohužel, mám ho od mého bydliště nejdál. Asi to je ta příčina, proč se tam vždy na nakupování těším.

Moje děti odmalička jedly dobře, rády a bez problémů. Jeden syn sice později začal odmítat maso, hlavně to tučnější, ale druhý syn to zase po této stránce vykompenzoval, takže jsem si nemohla ohledně jejich stravování stěžovat. Naopak, v pozdějším školním věku moje děti, oba kluci, rádi vařili a to zejména, když jsem nebyla doma. Lednice a mrazák musely být naplněny do zásoby a já jsem nestačila kupovat polotovary, jako karbanátky, rybí prsty a podobné potraviny v mražené formě,

Prázdniny u babičky na vesnici jsem zažila jen do svých osmi let, než se babička přestěhovala k nám do města. Když vylovím z paměti pár vzpomínek, divím se, jaká to tehdy byla doba. Má babička s dědouškem