V poslední době je stále aktuálnější používání sladidel přírodního původu. Souvisí to i s návratem k přírodě a ke zdravému životnímu stylu. Přírodní sladidla se většinou získávají z rostlin, ať už se jedná o tradičně známá nebo nově objevovaná přírodní sladidla.
Diabetici už delší dobu používají kalorický ovocný cukr fruktóza, který se jako sladidlo používá často i v kombinaci s umělým sladidlem. Z obilných škrobů se průmyslově získávají sacharidy přírodního původu, maltodextriny, které se také někdy používají jako základ do umělých sladidel. Fruktóza i maltodextriny mají však vysoký obsah kalorií.
Ten, kdo chce zhubnout, se musí zajímat o přírodní sladidla s nižší energetickou hodnotou.
Z rostlinných škrobů se získávají sladké alkoholové (alkoholické) cukry, zvané polyoly. Sladidla tohoto typu mají o 30-40 procent nižší obsah energie a mohou je užívat i diabetici. Některá z těchto sladidel mají projímavé účinky při konzumaci ve větším množství.
Dlouhou dobu je známo používání polyolů sorbitol a mannitol.
Bezpečné sladidlo pro diabetiky je také xylitol, který má nízký GI a vyrábí se z listů kukuřice nebo z březového dřeva. Navíc má pozitivní vliv na zuby.
Do skupiny polyolových sladidel patří i sladidlo erythritol, které se získává přímo z cukru a má nízký obsah kalorií. Byl objeven už v polovině 19.století a u nás není tak známý, lze prý ho užívat v omezeném množství.
Populární se nedávno stalo přírodní sladidlo vyráběné z listů jihoamerické rostliny Stevia rebaudiana. V Česku bylo povoleno po delší době a já jsem si hned nakoupila různé výrobky v tekuté nebo práškové či tabletové formě. Ale chuť mých sladidel mě zklamala, i když průmyslově vyráběné čokolády nebo nápoje se stévií mi chutnají. Možná to bude tím, že sladidla ze stévie se vyrábějí odlišnými výrobními postupy a ve světě tak existuje více typů sladidel ze stévie.
Další sladidla přírodního původu mají lékořicovou příchuť a nejsou proto rozšířena. Je to například sladký glycyrrhizin, extrahovaný z lékořice, sladidlo neohesperidin, izolované ze slupky citrusů, nebo thaumatin, vyráběný ze slupek afrického ovoce.
V některých cizokrajných rostlinách byla objevena další přírodní sladidla, která možná najdou využití v budoucnu.
Z Ameriky pochází rostlinka Lippia dulcis (synonymum Phyla dulcis), zvaná aztécký cukr. Píše se o ní, že obsahuje látku hernadulcin, který je 1000 krát sladší než cukr a má silnou kafrovou příchuť. Pěstuje se speciálně vyšlechtěná odrůda Colada, která prý je bez kafrové příchuti.
Nově bylo nalezeno sladidlo monatin v rostlině Sclerochiton ilicifolius vyskytující se v jižní Africe. Monatin však také není bez příchutě.
Používat přírodní sladidla je ekologické a určitě zdravější, než sladidla umělá. Protože se tato sladidla často prodávají ve směsích a pod různým obchodním názvem, jde jen o to umět si správně vybrat. Třeba někomu z vás můj příspěvek něčím pomohl?
